Tip měsíce z Bulletinu

V červenci vydal Evropský soud pro lidská práva rozsudek ve věci Zhdanov a ostatní proti Rusku, který kromě problematiky práv LGBT komunity otevřel i otázku únosné míry kritiky samotného štrasburského soudu. Má Evropský soud chránit také práva těch, kteří tuto instituci a jeho soudce veřejně urážejí? 

Ochrana ruské morálky

Samotné rozhodnutí spojuje tři stížnosti, které byly podány k Evropskému soudu pro lidská práva („Soud“) mezi lety 2008 a 2012. Ve všech případech se jednalo o boj aktivistů za práva LGBT komunity proti ruským úřadům. 

První stěžovatel Zhdanov si v roce 2005 otevřel noční gay klub, ve kterém pravidelně pořádal párty. Ruská policie však na jeho klub provedla ozbrojený zásah a zatkla řadu návštěvníků. Po těchto událostech se skupina aktivistů rozhodla uspořádat pochod za práva gayů a založili spolek Rainbow House za účelem ochrany práv LGBT komunity. 

Místní úřad však odmítl spolek registrovat s odůvodněním, že propaganda sexuální menšiny by mohla zničit morální hodnoty společnosti a spolek Rainbow House by se mohl pokusit „konvertovat“ heterosexuální jedince a snížit tak míru porodnosti ve státě. Stěžovatel se odvolal k vyššímu federálnímu úřadu a obrátil se i na soud, obě instituce však potvrdily rozhodnutí úřadu. Stejného výsledku dosáhl stěžovatel i v roce 2007 a 2010, kdy se snažil 
spolek opět zapsat. 

Velmi obdobný postup ruských orgánů zažil i druhý stěžovatel Alekseyev, který se neúspěšně snažil založit neziskovou organizaci Movement for MarriageEquality. Úřady odmítly toto sdružení zapsat. Když se Alekseyev obrátil na soud a namítal porušení ústavního práva sdružovat se, moskevský soud jeho argumenty odmítl a uvedl, že cílem dané neziskové organizace je zničit základní morální pravidla společnosti a rozšířit homosexualitu, čímž „podkopává základní rozdíl mezi dobrem a zlem, mezi hříchem a ctností“. 

Oba stěžovatelé se poté snažili registrovat své hnutí Sochi Pride House, které mělo podporovat LGBT komunitu a bojovat proti homofobii na poli profesionálního sportu. Když po několika odmítnutích registrace stěžovatelé skončili opět u soudu, uslyšeli proti svému hnutí již známé argumenty. Soud registraci opět odmítl, protože by hnutí rozšiřovalo počet 
homosexuálů ve společnosti, rozvracelo morální hodnoty, význam mateřství i manželství, a jeho aktivity by mohly vést k sociálním a náboženským střetům. Soud označil toto hnutí za extremistické. Stěžovatelé proto proti Rusku podali stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. 

Nenávistné projevy na Instagramu

Ruská vláda na začátku roku 2019 upozornila Soud na chování stěžovatele Alekseyeva, které mělo vykazovat znaky zneužívání práva podat individuální stížnost. 

Mělo se jednat o blíže nespecifikované nenávistné projevy stěžovatele na sociálních sítích – konkrétně na Instagramu a VKontakte (ruská obdoba Facebooku). Z ruské strany konkrétní obsah projevů uveden nebyl, Soud ale sám vyvinul iniciativu a veřejně přístupné příspěvky stěžovatele na těchto sítích dohledal. Daná prohlášení jsou skutečně těžko obhájitelná, agresivní a sprostá. Stěžovatel v nich nabádal k vypálení prostor Soudu a označil některé soudce za alkoholiky či drogově závislé. Údajně mělo jít ze strany Alekseyeva o projev frustrace po tom, co mu Soud nepřiznal náhradu nemajetkové újmy v případě Alekseyev a ostatní proti Rusku (vydaný na konci roku 2018). 

Soud shledal, že těmito výroky stěžovatel překročil únosnou míru kritiky a že jeho prohlášení přímo útočí na pověst soudců i Soudu. Stěžovateli proto zaslal výzvu, aby prohlášení ze sociálních sítí smazal. Zároveň byl varován, jaké dopady tato prohlášení mohou mít na jeho projednávaný případ. 

Stěžovatel nicméně své výroky ze sítě nestáhl, a naopak přidal další urážlivé poznámky, například označil soudce za zkorumpované a homofobní. Soud tedy s ohledem na chování stěžovatele označil jeho stížnost za nepřijatelnou a za zneužití práva podat stížnost podle článku 35 Úmluvy.

Závěry Soudu

V samotném meritu věci, tedy porušení svobodyshromažďování a sdružování (čl. 11 Úmluvy) a zákazu diskriminace (čl. 14 Úmluvy) ze strany Ruska, Soud jednomyslně shledal že k porušení práva došlo ve všech případech.

Při použití testu proporcionality přitom Soud (poněkud překvapivě) uvedl, že legitimním cílem státního omezení by mohla být „prevence sociální a náboženské nenávisti“, což byl jeden z argumentů Ruska. Soud prohlásil, že tato prevence koresponduje se státním zájmem zachování veřejného pořádku, který považuje za legitimní cíl v demokratické společnosti. 
Dané omezení práv stěžovatelů však nebylo „nutné v demokratické společnosti“, jelikož Rusko mělo místo omezení LGBT komunity spíše splnit svůj pozitivní závazek a pobízet společnost k větší toleranci. 

Argumenty disentujících soudců

Naopak k jednomyslnému závěru soudci nedošli v otázce (ne)přípustnosti Alekseyeovy stížnosti. Většina soudců se přiklonila k názoru, že daná situace už byla za hranou přípustné kritiky a jedná se o zneužití práva na individuální stížnost. Tři soudci však připojili svá disentní stanoviska. V nich vyjádřili znepokojení nad dopady daného rozhodnutí a jaký precedent Soud vytváří. 

Uvedli, že takový postup může „zmrazit“ přístup veřejnosti k Soudu či že toto rozhodnutí může být „pozvánkou“ pro státy, aby úmyslně vyhledávaly nevhodné komentáře stěžovatelů na sociálních sítích. Na závěr připomněli, že Soud má chránit práva všech, tedy i těch, kteří se k Soudu nevyjadřují nejlépe. Zdůraznili, aby Soud chránil jednotlivce, jejichž základní práva jsou porušena, a nesuploval výchovu slušného vychování. 

Jak chránit důstojnost Soudu i práva jednotlivce?

Tento případ, už sám o sobě velmi citlivý, tak získal postupem stěžovatele Alekseyeva zcela zásadní význam. Samotný Soud musí často čelit oprávněné i neoprávněné kritice a je možné, že se toto rozhodnutí stane novým základem pro postup, jakým si Soud zajistí náležitý respekt. Možná je tedy na místě varování, abychom si pro možné budoucí spory 
dávali větší pozor, co umisťujeme na naše sociální sítě a jak se o Soudu vyjadřujeme na Instagramu. 

 

Zdroje

Rozhodnutí ve věci Zhdanov a ostatní proti Rusku ze dne 16. 7. 2019,  http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-194448

Laurens Lavrysen, Zhdanov and others v. Russia: on missed opportunities and an offensive applicant, Strasbourg observers, 29. 8. 2019 (https://strasbourgobservers.com/category/cases/zhdanov-and-others-v-russia/).

Paul Johnson, How far can one criticise the European Court of Human Rights and its judges?,echrso.blogspot.com, 30. 7. 2019 (http://echrso.blogspot.com/2019/07/how-far-can-one-criticise-european.html).

Fotografie

Protest opozice v Rusku za sociální práva, autor: Bogomolov.PL, 2.3. 2013, zdroj: WikimediaCommons, CC-BY-SA 3.0.

25. 11. 2019   Tereza Žuffová - Kunčová

Tereza is a third year student of law at Masaryk university. She is interested in the mechanism of the protection of human rights in Europe and the current political situation in the EU.