Na počátku letošního roku podnikly Spojené státy dronový útok proti veliteli speciálních jednotek Kuds Kásimu Solejmánímu, který byl považován za jednoho z hlavních vojenských stratégů Íránu. Lze z pohledu mezinárodního práva považovat vojenskou operaci Spojených států za legální?

Útok na Kásima Solejmáního

Generál Solejmání byl jedním z nejvlivnějších mužů v Íránu. Jeho vojenská kariéra začala již v 80. letech během íránsko-irácké války. Od roku 1998 působil jako vojenský velitel jednotek Kuds, tedy speciální složky íránských revolučních gard, jež je odpovědná za operace v zahraniční. Solejmání se v posledních letech významně podílel v bojích proti tzv. Islámskému státu. Jednotky Kuds jsou Spojenými státy považovány za teroristickou organizaci. Samotnému Solejmánímu je ze strany USA navíc přičítána odpovědnost za řadu útoků na americké občany.

Noční útok na Solejmáního v pátek 3. ledna 2020 byl schválen americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Spojené státy za pomoci dronů zasáhly dva automobily opouštějící bagdádské mezinárodní letiště. Během útoku bylo vedle Solejmáního zabito dalších sedm lidí, včetně Abú Mahdí al-Muhandise, náčelníka Lidových mobilizačních sil v Iráku a další klíčové postavy v boji proti tzv. Islámskému státu.

Pentagon ve svém počátečním prohlášení uvedl, že tento akt měl defenzivní povahu,  jelikož jeho cílem bylo Írán odradit od dalších plánovaných útoků, které měl podle USA údajně připravovat právě Solejmání, na americké diplomaty a vojáky působící na Blízkém východě. Americký ministr zahraničí Mike Pompeo ospravedlňoval ofenzivu tím, že se jednalo o akt sebeobrany, jelikož Solejmání podle něj představoval „bezprostřední hrozbu” pro životy občanů Spojených států. Další argument byl, že USA neměly možnost jej zadržet či zatknout. Jednalo se o dva hlavní argumenty pro legitimizaci tohoto činu. Přesto žádné další informace o těchto údajných útocích nebyly zveřejněny, nicméně podle vyjádření jednoho z příslušníků americké administrativy je veřejné prohlášení Pentagonu v přímém rozporu se zjištěními zpravodajských služeb USA.

Eskalace konfliktu mezi Íránem a Spojenými státy

Přestože cílem amerického útoku byl íránský vojenský velitel, celá akce se odehrála na území Iráku. Podle iráckého premiéra Adil Abdul-Mahdiho lze útok považovat za akt agrese a porušení státní suverenity. Irák nebyl podle vyjádření premiéra s plány USA na svém území nijak obeznámen, ani nebyl na ozbrojenou akci předem upozorněn. 

Bezprostřední formální reakcí Íránu na útok byl dopis stálého představitele Íránské islámské republiky při OSN Majid Takht Ravanchiho generálnímu tajemníkovi a Radě bezpečnosti, ve kterém informuje o teroristickém útoku, který Spojené státy spáchaly atentátem na Kásima Solejmáního. V dopise Ravanchi označil akt Spojených států za státní terorismus, který byl v hrubém rozporu se základními zásadami mezinárodního práva stanovenými Chartou OSN. Současně bylo uvedeno, že Írán si zároveň vyhradil výkon práva na sebeobranu. O několik dní později Írán provedl balistický útok na americké letecké základny v Iráku. Zasaženy byly dvě základny v Irbil a v Al Asad západně od Bagdádu. Íránský duchovní vůdce Chameneí zároveň v této souvislosti vyzval k ukončení americké přítomnosti na Blízkém východě. K odvetnému útoku se vyjádřil íránský ministr zahraničí, který uvedl, že jejich snahou není eskalace konfliktu, ale jednalo se o útok defenzivní povahy.

Napjatá situace mezi oběma státy a možná obava z odvetného útoku ze strany USA pravděpodobně způsobila pochybení v rámci rozhodovacích procesů Íránu, což mělo za následek sestřelení ukrajinského civilního letadla v domnění, že se jedná o řízenou raketu. Spojené státy označily za viníka tragédie íránské vojenské složky, nicméně z počátku představitelé Íránu odpovědnost popřeli. Teprve až po několika dnech přiznala země své pochybení. Letecký šéf íránské revoluční gardy Ali Hajizadech uvedl, že došlo k chybné identifikaci letadla, přičemž měl pouze asi deset sekund na rozhodnutí, jestli rakety na objekt vyšle či nikoli. Írán se následně za nešťastné sestřelení ukrajinského letadla oficiálně omluvil.

Právo na sebeobranu podle mezinárodního práva

Jedním ze základních pravidel mezinárodního práva veřejného je zákaz použití síly v mezinárodních vztazích. Podle čl. 2 odst. 4 Charty OSN platí, že „[v]šichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoliv státu, tak jakýmkoliv jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů“. 

Z daného zákazu však existují tři výjimky. Prvním případem je intervence na pozvání státu, přičemž samotné pozvání musí pocházet přímo od nejvýše postavených státních představitelů a je nutné jej učinit ještě před započetím intervence. Samotná Charta OSN dále umožňuje použití síly za následujících okolností. Podle čl. 42 Charty OSN je použití ozbrojené síly možné v rámci vojenských akcí na základě mandátu Rady bezpečnosti. Třetí možnost poskytuje čl. 51 Charty OSN, který zakotvuje právo států na individuální sebeobranu proti ozbrojenému útoku, na které se v souvislosti se svou vojenskou akcí odvolávají jak Spojené státy, tak Írán. 

Podle čl. 51 Charty OSN je legální výkon práva na sebeobranu podmíněn splněním následujících kritérií:

  • Sebeobrana musí být reakcí na ozbrojený útok
  • Napadený stát je povinen zpravit Radu bezpečnosti o opatřeních, která při uplatnění práva na sebeobranu plánuje podniknout
  • Napadený stát je povinen s opatřeními přestat, jakmile Rada bezpečnosti učiní vlastní kroky k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti

Výkon práva na sebeobranu je dále limitován dvěma zásadami, a to zásadou nezbytnosti a přiměřenosti. Zásada nezbytnosti legálně umožňuje státu v případě bezprostředního ohrožení použít obranné vojenské prostředky pro svou vlastní ochranu. Jedná se o situaci, kdy vojenská reakce je jedinou možností, jak stát může ochránit svůj základní zájem před závažným a bezprostředním ohrožením. Naopak zásada přiměřenosti za určitých okolností zakazuje útoky proti vojenským cílům, u kterých se očekává, že může dojít k civilním ztrátám, a vyžaduje, aby prostředky a metody vedení útoku nebyly nepřiměřeného charakteru.

V akademických kruzích se stále vedou debaty také o legalitě tzv. preventivní sebeobrany. Nicméně takový názor není předmětem širokého konsensu. Naopak všeobecná shoda panuje na tom, že za sebeobranu nelze považovat vojenskou odvetu na již ukončený ozbrojený útok.

Legalita útoku USA

Právě zásada nezbytnosti, tedy že ze strany Spojených států se mělo jednat o krajní možnost, jak předejít hrozbě ozbrojeného útoku ze strany Íránu, je v daném případě stěžejní pro vymezení legality amerického útoku. Zvláštní zpravodajka OSN pro mimosoudní popravy Agnès Callamard upozornila, že původní odůvodnění Pentagonu o nutnosti odstrašení Íránu od podniknutí údajně chystaných útoků proti americkým občanům je z právního hlediska zcela nedostačující. Rovněž odkaz na proběhlé útoky vyvolává řadu otázek v souvislosti se zásadou nezbytnosti. Podle Callamard by americký útok mohl být legálně odůvodněn pouze s odkazem na konkrétní fakta, která by nasvědčovala existenci bezprostředního ohrožení životů amerických občanů.

Za obdobně problematické je mezi právními experty považováno též vysvětlení USA, které zabití Solejmáního dává do souvislosti mimo jiné s raketovými útoky na americké vojáky v Iráku z prosince 2019. Předně nebylo doposud prokázáno, že za danými útoky stojí právě Írán. Naopak existuje podezření, že za nimi stáli zbývající členové tzv. Islámského státu. Následně USA provedly na území Iráku letecké údery, při kterých bylo zabito několik členů iráckých milic podporovaných Íránem. Irácký premiér Mahdi označil americký útok na irácké ozbrojené síly za nepřijatelný s tím, že se jedná o porušení suverenity Iráku. 

Zároveň je sporné, zda tyto střety lze kvalifikovat jako ozbrojený útok ve smyslu čl. 51 Charty OSN. Nicméně ozbrojený konflikt není přímo definován v Chartě OSN a současně neexistuje ani všeobecná shoda na jeho vymezení mezi experty na mezinárodní právo. Přesto se o těchto událostech obecně hovořilo spíše jako o násilných potyčkách a žádný z hlavních aktérů pro jednotlivé útoky před zabitím Solejmáního danou terminologii nevyužil. 

Otázku legality samotného útoku USA na Solejmáního dále komplikuje skutečnost, že byl proveden na iráckém území. Pokud Spojené státy získaly informace, že Kásim Solejmání plánoval útoky na americké občany v Iráku, měly podle expertů informovat irácké úřady, jejichž povinností by bylo zajistit bezpečnost amerických diplomatů a příslušníků ozbrojených sil na svém území.  V případě, kdy by Irák nepodnikl odpovídající kroky, mohly USA evakuovat své občany ze země, čímž by využily opatření bez použití ozbrojené síly ještě před provedením samotného útoku. Podle úředníka amerického ministerstva zahraničí Spojené státy však iráckou vládu několikrát informovaly o možném nebezpečí, jež hrozí americkým občanům na jejich území. Jistým paradoxem přitom je, že útok, který měl Američany ochránit před možnou újmou, naopak potenciální nebezpečí jen zvýšil. 

Shrnutí

S odkazem Spojených států na využití práva na sebeobranu bylo zabití Kásima Solejmáního z pohledu mezinárodního práva veřejného podle mnohých právních odborníků nezákonné, a v důsledku toho USA porušily zákaz použití síly obsažený v čl. 2 odst. 4 Charty OSN. Konkrétně Spojené státy neinformovaly Radu bezpečnosti OSN o krocích, která se chystají při uplatňování práva podniknout. Současně reakce ze strany USA na prosincové útoky podle mnohých obtížně splňují zásadu nezbytnosti. Jen velmi stěží lze hovořit o bezprostředním útoku, jenž by americký útok legitimizoval. Do dnešního dne Spojené státy totiž nedodaly žádný konkrétní důkaz o tom, že právě Solejmání plánoval útok na americké občany v Iráku. Současně podle iráckého premiéra USA narušily jejich právo na suverenitu, jelikož Irák o svých záměrech ani neinformovaly.

Napětí mezi Teheránem a Washingtonem stále přetrvává, nicméně s několikaměsíčním odstupem od zabítí Solejmáního lze konstatovat, že konflikt mezi oběma státy přeci jen neeskaluje.

 

Zdroje

Barnes, Julian E. American Contractor Killed in Rocket Attack in Iraq. The New York Times. (27. leden 2020). Dostupné: (https://www.nytimes.com/2019/12/27/us/politics/american-rocket-attack-iraq.html).

BBC. Iran attack: US troops targeted with ballistic missiles. (8. leden 2020). Dostupné: (https://www.bbc.com/news/world-middle-east-51028954).

BBC. Kataib Hezbollah: Iraq condemns US attacks on Iran-backed militia. (30. prosinec 2019). Dostupné: (https://www.bbc.com/news/world-middle-east-50951742).

Gan, Nectar. Who was Qasem Soleimani, the Iranian commander killed by a US airstrike?. CNN. (3. leden 2020). Dostupné: (https://edition.cnn.com/2020/01/03/asia/soleimani-profile-intl-hnk/index.html).

ICRC. Proportionality. (26. únor 2020). Dostupné: (https://casebook.icrc.org/glossary/proportionality).

ICRC. Necessity (as a defence). (26. únor 2020). Dostupné: (https://casebook.icrc.org/glossary/necessity-defence).

Khalel, Sheren and Umar A Farooq. Was it legal?: What US and international law say about Trump's strike on Soleimani. [online]. MEE. (3. leden 2020). Dostupné: (https://www.middleeasteye.net/news/was-it-legal-what-us-and-international-law-says-about-trumps-strike-soleimani?fbclid=IwAR1rytzuCnIvdcV3s3VqoQHm8Tsrq0Mhkmy-BZxkVQlvKRZ6LuEbdN5LVFQ).

McKernan, Bethan. Iran admits unintentionally shooting down Ukrainian airliner. The Guardian. (11. leden 2020). Dostupné: (https://www.theguardian.com/world/2020/jan/11/iran-admits-shooting-down-ukrainian-airliner-unintentionally).

Milanovic, Marko. The Soleimani Strike and Self-Defence Against an Imminent Armed Attack. Blog of European Journal of International Law. (7. leden 2020). Dostupné: (https://www.ejiltalk.org/the-soleimani-strike-and-self-defence-against-an-imminent-armed-attack/).

O‘Connell, Mary Ellen. The Killing of Soleimani and International Law. Blog of European Journal of International Law. (6. leden 2020). Dostupné: (https://www.ejiltalk.org/the-killing-of-soleimani-and-international-law/?fbclid=IwAR1mAphZUuMvVvrq_VnS-KH4oluVvLfhTdot5qgZqxhGEkVoUAJI7pmtUYA).

Safi, Michael. Iran admits it fired two missiles at Ukrainian passenger jet. The Guardian. (21. leden 2020). Dostupné: (https://www.theguardian.com/world/2020/jan/21/iran-admits-it-fired-two-missiles-at-ukrainian-passenger-jet).

Stein, Sarah Katharina. The targeted killing of Qassem Soleimani – a short recapitulation. Völkerrechtsblog. (10. leden 2020). Dostupné: (https://voelkerrechtsblog.org/the-targeted-killing-of-qassem-soleimani-a-short-recapitulation/?fbclid=IwAR2GUh49VERFmxwz5CHunPLA9GF6ySp_0sQYrOGI6BeKHPYjNOpnwLDlmP4).

Takht-Ravanchi, Majid. Letter dated 3 January 2020 from the Permanent Representative of the Islamic Republic of Iran to the United Nations addressed to the Secretary-General and the President of the Security Council. United Nations Digital Library (3. leden 2020). Dostupné: (https://digitallibrary.un.org/record/3841925).

The United Nations. 1945. Charter Of The United Nations And Statute Of The International Court Of Justice. San Francisco. Dostupné: (https://treaties.un.org/doc/publication/ctc/uncharter.pdf).

Visser, Laura. May the Force Be with You: The Legal Classification of Intervention by Invitation. Netherlands International Law Review. April 2019. Volume 66. Issue 1. p. 21-45 ISSN: 1741- 6191. Dostupné: (https://link.springer.com/article/10.1007/s40802-019-00133-7#citeas).

Fotografie

Kásim Solejmání. Sardar Qasem Soleimani-01 (cropped), autor: sayyed shahab-o-din vajedi, 2015, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 4.0, úpravy: fotografie oříznuta.

6. 5. 2020   ​​​​​​​Petra Olivová