V uplynulém roce se Česká republika potýkala s několika významnými lidskoprávními tématy, o kterých jsme se zmiňovali v předchozích číslech Bulletinu lidských práv. Důležitými otázkami bylo například zrovnoprávnění manželství pro všechny či ratifikace Istanbulské úmluvy. Jaký byl vývoj v minulém roce? Jaká je situace nyní a co lze očekávat do budoucna?
Rovný přístup k manželství pro všechny?
V minulém roce rezonovalo téma sňatků stejnopohlavních párů, které vyvolalo bouřlivé diskuze napříč společností. V březnu 2019 se v Poslanecké sněmovně projednávaly dva návrhy související s touto otázkou. První z návrhů se týká novelizace občanského zákoníku, která by uzákonila institut manželství také pro stejnopohlavní páry.
Novelou občanského zákoníku by došlo ke zrušení zákona o registrovaném partnerství a rovněž tradičního pojetí manželství jako trvalého svazku muže a ženy. Účelem novely je zrovnoprávnění svazků osob stejného pohlaví se svazky osob odlišného pohlaví v českém právním řádu.
Institutu registrovaného partnerství byla vytýkána řada nedostatků. Uzavřením registrovaného partnerství například nevzniká ze zákona společné jmění manželů. Další odlišností je neexistence nároku na vdovský či vdovecký důchod v případě úmrtí jednoho z partnerů. Navrhovaná novela by měla tyto rozdíly odstranit a práva osob žijících ve svazku s osobou stejného pohlaví by tímto byla postavena na roveň.
Novela se dotýká rovněž postavení dětí, které v těchto svazcích vyrůstají, jelikož v současném pojetí nejsou jejich práva totožná s dětmi vyrůstajícími ve svazku osob opačného pohlaví. Tyto děti například nemají nárok na sirotčí důchod po zesnulém rodiči. Podporu návrhu vyjádřila také Rada vlády pro lidská práva a vyzvala k podpoře návrhu v následném legislativním procesu.
Opozičním návrhem k této novele byla změna čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje ochranu rodiny a rodičovství. Navrhovaná změna by tento článek doplnila a zakotvila manželství jako svazek muže a ženy na ústavní úrovni. Jedním z hlavních argumentů opozice je ochrana úplné rodiny, jelikož jejím základem je právě svazek mezi mužem a ženou.
O návrzích bude Poslanecká sněmovna jednat během příštích měsíců
Oba návrhy zákonů jsou stále ve fázi prvního čtení v Poslanecké sněmovně, jelikož jejich projednávání v březnu 2019 bylo usnesením sněmovny odročeno. Nyní jsou návrhy zařazeny jako jednací body na pořad 49. schůze, která bude probíhat od 26. května 2020.
Celosvětový trend v oblasti rovnosti manželství je pozitivní a počet států, které zakotvují manželství pro všechny stoupá. Minulý rok uzákonilo rovný přístup všem k institutu manželství například Rakousko, Ekvádor či Tchaj-wan, které se tak připojily k dalším 29 státům světa s rovným přístupem k manželství pro všechny osoby.
V České republice však v této oblasti stále nepanuje konsensus a další vývoj bude ovlivněn v následujících měsících jednáním Poslanecké sněmovny a následně Senátu, které ukáže, zda se Česká republika připojí k zemím s rovným přístupem k manželství pro všechny, nebo zda bude ponechán tradiční smysl tohoto institutu.
Ratifikace Istanbulské úmluvy
Dalším důležitým tématem z lidskoprávní oblasti je ratifikace Istanbulské úmluvy, která je jednou z lidskoprávních mezinárodních smluv sjednaných v rámci Rady Evropy. Česká republika svůj podpis připojila již v roce 2016 a k následné ratifikaci mělo dojít v první polovině roku 2018. Prozatím však Úmluva zůstavává neratifikována.
Úmluva se týká především domácího násilí, přičemž státům ukládá povinnost poskytovat ochranu všem obětem domácího násilí. Stejné ochrany požívají jak muži, tak ženy. Na státy je rovněž kladen požadavek přijetí opatření zajišťujících účinnou prevenci tohoto nežádoucího jevu.
Ohledně ratifikace Úmluvy panují mezi odbornou veřejností, ale také v samotném Parlamentu České republiky stále nejednotné názory. Jedním z přetrvávajících argumentů proti ratifikaci je nepotřebnost Úmluvy. Český právní řád obsahuje trestné činy týkající se domácího násilí a rovněž zakotvuje nástroje pro jejich stíhání. Lze tedy říci, že z pohledu trestního práva Česká republika své mezinárodní závazky naplňuje částečně již nyní.
Ovšem rovina trestního práva netvoří celou část Úmluvy, neboť jsou zde další opatření, především v oblasti prevence či dostupnosti služeb pro oběti těchto trestných činů. Dle studií Česká republika v těchto oblastech zaostává a služby poskytované právě obětem trestných činů nejsou stále dostačující.
Evropský parlament vyzval členské státy k ratifikaci Istanbulské úmluvy
V listopadu minulého roku přišla výzva ze strany Evropské unie adresovaná České republice a dalším sedmi členským státům, které jsou smluvními stranami Úmluvy, aby přistoupily k ratifikaci. V této souvislosti Evropská unie rovněž poukázala na kampaně proti Úmluvě, které jsou mnohdy založeny na zkresleném a nepravdivém výkladu jejího obsahu.
Je důležité zmínit, že v důsledku těchto kampaní lidé často neví, co přesně tvoří obsah Úmluvy, jelikož v souvislostí s její ratifikací vzniklo mnoho mýtů. Za účelem veřejné debaty o těchto nesrovnalostech se uskutečnilo po celé České republice několik besed, přičemž na organizaci jedné z nich se podílelo také Centrum pro lidská práva a demokracii.
Dle zmocněnkyně vlády pro lidská práva Heleny Válkové je klíčový také dialog se zeměmi, ve kterých již k ratifikaci došlo. Za tímto účelem proběhla v říjnu 2019 v Praze mezinárodní konference „Evropské zkušenosti s Istanbulskou úmluvou“. Zástupkyně těchto států poukázaly především na to, že Úmluva nepředstavuje ohrožení pro tradiční rodinu, což je jedna z dezinformací kolujících v souvislosti s Úmluvou.
Je zřejmé, že samotnou ratifikací se problematika domácího násilí nevyřeší. Úmluva však poskytuje smluvním státům jednotný právní rámec a směr pro další kroky. Zároveň klade požadavek na moc zákonodárnou dále zlepšovat právní úpravu v této oblastí a tím přispívat k vyššímu standardu ochrany lidských práv.
Dojde k ratifikaci tento rok?
Poslanecké sněmovně byla Úmluva k projednání předložena v říjnu minulého roku. V únoru 2020 byla projednána Radou vlády pro rovnost mužů a žen. Avšak dolní komora Parlamentu ČR zatím nezahájila proces ratifikace. Ustanovení Úmluvy o ochraně proti domácímu násilí nabírají na významu právě nyní v době karantény, kdy roste obava z rostoucího počtu případů tohoto patologického jevu.
Zdroje
Dokoupilová, Eva. 2019. Ratifikuje konečně Česká republika Istanbulskou úmluvu? Bulletin lidských práv, číslo 7, XI. ročník, září 2019, str. 37 - 39, dostupné zde: http://www.centrumlidskaprava.cz/sites/default/files/attachement/bulletin/Bulletin_zari2019_web_0.pdf.
Sněmovní tisk 201/0, část č. 1/4, dostupné zde: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=201&CT1=0.
Sněmovní tisk 211, dostupné zde: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&t=211.
Poslanecká sněmovna České republiky. Návrh pořadu 40. schůze, dostupné zde: https://www.psp.cz/sqw/ischuze.sqw?o=8&s=40&pozvanka=1.
Queer Geography. 2018. Rovnost manželství ve světě. Praha: Queer Geography, dostupné zde: https://www.queergeography.cz/sexualni- -obcanstvi/rovnost-manzelstvi-ve-svete/.
Vláda České republiky. 2019. Tisková zpráva: Obavy z Istanbulské úmluvy se v ostatních státech nenaplňují. 8. 10. 2019, dostupné zde: https://www.vlada.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/aktuality/tiskova-zprava-obavy-z-istanbulske-umluvy-se-v-ostatnich-statech-nenaplnuji-176766/.
Štvrtňová Gabriela. 2019. Registrovat se, nebo vzít? Bulletin lidských práv, číslo 4, XI. ročník, květen 2019. str. 37 - 39, dostupné zde http://www.centrumlidskaprava.cz/sites/default/files/attachement/bulletin/bulletinkveten2019web_0.pdf.
Válová, Irena. 2020. Rada Evropy: Istanbulská úmluva je první mezinárodní smlouva, která zavádí definici pohlaví. Česká justice. 2. 3. 2020, dostupné zde: https://www.ceska-justice.cz/2020/03/rada-evropy-istanbulska-umluva-prvni-mezinarodni-smlouva-ktera-zavadi-definici-pohlavi/.
Fotografie
Demonstrace proti ratifikaci Istanbulské úmluvy v Chorvatsku. Stop Istanbulskoj 20180324 DSC 8465, autor: Branko Radovanović, 24. dubna 2018, zdroj: Wikipedia Commons, CC BY-SA 4.0, editace: ořez.
