Okresní soud v Haagu má dle rozhodnutí z května 2019 jurisdikci v případu Esther Kiobel (a další) proti Royal Dutch Shell. Jedná se o přelomové rozhodnutí, na základě kterého se nadnárodní korporace bude muset zpovídat ze svých aktivit, které mohly přispět k rozsáhlému porušování lidských práv. Dle obžaloby byl Shell spoluzodpovědný za jednání nigerijské vlády v rozporu s lidskoprávními standardy a za popravu tzv. ogonijské devítky.

Porušování lidských práv v Ogonilandu

Společnost Shell byla v deltě Nigeru aktivní již od 50. let minulého století, kdy byla v oblasti nalezena ropa. V důsledku těžby ovšem docházelo k rychlé a rozsáhlé degradaci životního prostředí, projevující se obzvláště silně v regionu zvaném Ogoniland [1]. V odpovědi na tuto neblahou situaci vzniklo Hnutí za přežití ogonijského lidu (Movement for the Survival of the Ogoni People, MOSOP), požadující odškodnění za ekologickou pohromu, politickou autonomii pro Ogoniland a větší podíl z příjmů, jež Nigérie získá z těžby ropy. 

Jako svou strategii zvolil MOSOP nenásilný odpor. Síla hnutí na počátku 90. let rychle rostla a v roce 1993 Shell deklaroval ukončení těžby ropy v Ogonilandu, dle vlastního vyjádření „kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci“. Reálně však v oblasti nadále provozoval aktivity spojené s rozvojem ropné infrastruktury, v důsledku čehož pokračovaly také protesty. Nigerijská vláda, závislá na příjmech z těžby ropy, proti demonstrantům opakovaně zakročila, přičemž brutalita zásahů se v průběhu roku stupňovala, zejména pak po listopadovém vojenském puči a změně vlády.

Dle oficiálních údajů bylo v průběhu roku 1993 zabito přibližně tisíc lidí, deset vesnic bylo srovnáno se zemí a na 30 000 obyvatel bylo vysídleno. Protesty a kruté zásahy pokračovaly i v roce 1994. V květnu toho roku došlo k zatčení čelních představitelů MOSOP a dalších ogonijských aktivistů na základě podezření z podílu na vraždě čtyř ogonijských vůdců, vystupujících proti Ken Saro-Wiwovi, vůdci MOSOP.

Po téměř roce věznění, v únoru 1995, došlo na soudní proces v Port Harcourt, který byl podle pozorovatelů a mezinárodní komunity očividně vykonstruovaný, a mezinárodní společenství tedy obžalované považovalo za politické vězně. Devět obžalovaných bylo v rámci nespravedlivého soudního procesu uznáno vinnými z vraždy (či jejímu napomáhání) a odsouzeno k trestu smrti oběšením. Mezi tzv. ogonijskou devítkou, popravenou v listopadu 1995, byl Barinem Kiobel, manžel Esther Kiobel, i vůdce MOSOP a proslulý spisovatel Ken Saro-Wiwa.        

Hledání spravedlnosti

Shell byl lidskoprávními organizacemi označen za spolupachatele závažného porušování lidských práv obyvatel Ogonilandu a žalujícími stranami v současném soudním procesu v Haagu byl obviněn ze spolupodílení se na nelidském zacházení s členy ogonijské devítky a jejich popravě. Shell měl například opakovaně vyzývat nigerijskou vládu k zajištění stability regionu (libovolnými prostředky), umožňující pokračující těžbu ropy. V procesu s ogonijskou devítkou pak údajně podplácel svědky a motivoval je k žádoucí výpovědi nabídkou pracovních míst. Společnost veškerá obvinění v minulosti již několikrát popřela a na své pozici nadále trvá. 

Manželky popravených aktivistů – Esther Kiobel, Victoria Bera, Blessing Eawo a Charity Levula – dlouhodobě usilují o přivedení společnosti Shell k odpovědnosti a dosažení spravedlnosti. Dle vlastních slov ženám nejde pouze o finanční kompenzaci, ale zejména o očištění jmen jejich manželů, kteří zemřeli jako zločinci. Vdovy se tak nespokojily s nabídnutým odškodněním, které v roce 2009 firma Shell vyplatila rodinám jiných poškozených (včetně rodiny Saro-Wiva), aniž by však připustila jakékoliv pochybení.

Po vyčerpání všech soudních prostředků v Nigérii se Esther Kiobel pokusila Shell žalovat v roce 2002 v New Yorku. O jedenáct let později však Nejvyšší soud Spojených států rozhodl, že ve věci nemá jurisdikci. Nikdy tak nedošlo na projednávání merita případu. Přes zamítavé stanovisko amerického Nejvyššího soudu však Kiobel na svůj boj nerezignovala a případ za podpory Amnesty International přivedla k soudu znovu v roce 2017, tentokrát však v Nizozemsku, kde sídlí centrála Royal Dutch Shell. 

Jurisdikce nizozemských soudů

Zahajovací slyšení proběhlo již v únoru 2019. Vdovy při něm vypovídaly o útrapách a osudech svých rodin a odsouzených manželů. Shell ve svém prohlášení vyjádřil lítost nad událostmi, které v Ogonilandu proběhly, a prohlásil, že se společnost snažila popravám zabránit a apelovala na tehdejší nigerijskou vládu, aby obviněným udělila milost. Shell dále trvá na své nevině u jednotlivých obvinění, totiž že byl nápomocen zadržení, věznění a narušování fyzické integrity manželů žalobkyň či porušování jejich práva na spravedlivý proces.

Začátkem května 2019 Okresní soud v Haagu rozhodl, že ve věci posouzení, zda Shell nese spoluvinu za popravu ogonijské devítky, disponuje potřebnou jurisdikcí. Dle mnohých komentátorů a odborníků se jedná o triumf v oblasti odpovědnosti korporací za porušování lidských práv v zemích, kde působí. Kromě uznání jurisdikce soud také uložil Shellu povinnost zpřístupnit dokumenty, které by mohly přispět k prokázání pochybení ze strany společnosti, a dále tak podložit tvrzení obžaloby. Amnesty International v tomto směru však kritizovala, že soud nepřikázal zpřístupnění veškerých materiálů, o které obžaloba žádala (celkem se mělo jednat o více než 100 000 dokumentů).

Soud bude tedy pokračovat a obžaloba dostane možnost předložit další důkazy podporující její tvrzení. V následující fázi by mělo dojít k prozkoumání zpřístupněných dokumentů a předvolání svědků. Právě tyto kroky jsou dle Amnesty International zásadní pro objasnění vztahu mezi společností Shell a někdejší nigerijskou vládou.

Soudci svým aktuálním rozhodnutím ve prospěch žalující strany odmítli argument Shellu, že případ je již promlčený, je však důležité podotknout, že se soudci ve svém stanovisku nikterak nepřiklonili k tvrzení té či oné strany. Na základě uznání jurisdikce soudu tedy nelze předjímat, jak celý spor nakonec dopadne, a zda Shell bude uznán vinným nebo zproštěn obžaloby. Datum dalšího slyšení pro předložení doplňujících důkazů doposud nebylo stanoveno. 

 

Poznámky

[1] Země Ogoniů, tzv. Ogoniland, leží na jihu Nigérie, ve východní části delty Nigeru.

Zdroje

Amnesty International. (2017). In the Dock: Shell’s Complicity in the Arbitrary Execution of the Ogoni Nine. Dostupné z ttps://www.amnesty.org/download/Documents/AFR4466042017ENGLISH.pdf.   

Amnesty International. Nigeria/Netherlands: Shell ruling “a vital step towards justice”. 1. května 2019 (https://www.amnesty.org/en/latest/news/2019/05/nigerianetherlandsshell-ruling-a-vital-step-towards-justice/).

BBC News. Nigeria: Ogoni widow testifies against Shell in The Hague. 12. února 2019 (https://www.bbc.com/news/world-africa-47210442).

Business & Human Rights Resource Centre. Dutch court rules lawsuit brought by Nigerian activists’ widows against Shell to be heard in Netherlands. nedatováno (https://www.business-humanrights.org/en/dutch-court-rules-lawsuit-brought-by-nigerian-activists’-widows-against-shell-to-be-heard-in-netherlands).

Hodal, Kate. Dutch court will hear widows’ case against Shell over deaths of Ogoni Nine. The Guardian. 1. května 2019 (https://www.theguardian.com/global-development/2019/may/01/dutch-court-will-hear-widows-case-against-shell-over-deaths-of-ogoni-nine-esther-kiobel-victoria-bera-hague).

Meijer, Bart. Widows of hanged Nigeria activists can continue case vs Shell – Dutch court. Reuters. 1. května 2019 (https://af.reuters.com/article/commoditiesNews/idAFL5N22D1BJ). 

Premium Times. Shell faces trial in Netherlands for Alleged Role in Murder of Ogoni leaders. 12. února 2019 (https://www.premiumtimesng.com/news/more-news/312036-shell-faces-trial-in-netherlands-for-alleged-role-in-murder-of-ogoni-leaders.html).  

Fotografie

Čerpací stanice Shell, autor: Mike Mozart, 19. dubna 2014, zdroj: Flickr, provedené úpravy: oříznuto, CC BY 2.0. 

06/28/2019 - 12:15   Barbora Valíková

Barbora is a postgraduate student of International Relations at Masaryk University. As a part of her degree, she also spent a semester at the University of Essex. In terms of research, she focuses on conflict resolution, post-conflict reconciliation and relapse into civil wars.