Rozhovor s eurokomisařkou Věrou Jourovou: Nenávistné projevy na internetu nejsou jen virtuální realitou, mohou ohrozit demokracii

Jan Lhotský

Komise EU je z funkčního hlediska obdobou moci výkonné a na jednotlivé komisaře lze nahlížet jako na ministry. V tzv. Junckerově komisi působí Věra Jourová od listopadu 2014 jako evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví.

V uvedeném příměru se tedy jedná o oblast, která obsahově zhruba odpovídá ministerstvu spravedlnosti. A to s dosahem po celé Evropské unii. Na jaká témata se česká eurokomisařka ve své práci zaměřuje?


Spravedlnost v prostoru EU

V Evropské komisi Vám náleží portfolio Generálního ředitelství pro spravednost (takzvaného DG JUST), které je zodpovědné za politiku EU v oblasti spravedlnosti, práv spotřebitelů a rovnosti žen a mužů. Podívejme se tedy postupně na tyto tři oblasti. Začněme spravedlností. Můžete nám říci, jaké jsou hlavní záležitosti, které Komise a Vy osobně považujete za klíčové?

V mém portfoliu je gesce civilního, obchodního i trestního práva, a také základních práv  zmínila bych ale dvě podstatná témata. Zaprvé je důležité, aby bylo ve všech zemích fungující nezávislé soudnictví. Tedy justice, která bude důvěryhodná a zajistí například, že v rámci EU budou státy uznávat rozhodnutí soudů jiných států. Celý evropský justiční systém je závislý na důvěře jednotlivých států v nezávislost a důvěryhodnost justice v ostatních zemích EU. To je něco, co souvisí například i se současným tlakem na Polsko, aby neexistovaly žádné pochybnosti o tom, že tamní justice je zcela nezávislá na výkonné moci.

Druhá oblast se týká bezpečnosti. Soustředím se na oblast trestního práva. Jde mi o to zajistit, aby neměli zločinci v Evropě jednoduchý život a nezneužívali mezer a limitů orgánů činných v trestním řízení na úrovni států. Zločinci využívají digitální prostor, který nemá žádné hranice, a využívají také „bezbariérovost“ Schengenského prostoru. Vezměme si příklad, že se jeden den stane teroristický útok v Belgii, který spáchá někdo, kdo žije ve Francii. Než se orgány domluví a vymění si informace, může dojít k velké časové prodlevě, což může mít zvlášť závažné důsledky zejména v případech, kdy se ten útok teprve chystá.

Snažím se tedy hlavně o zkvalitnění spolupráce mezi institucemi v jednotlivých členských státech, o zrychlenou výměnu informací a také o uznávání jednotlivých rozhodnutí mezi členskými státy. Funguje nám evropský zatýkací rozkaz, stejně jako evropský vyšetřovací příkaz. Nově jsem navrhla, aby byla zkrácena lhůta pro zmrazení majetku a financí na účtech podezřelých osob, tedy aby se rozhodlo v jednom státě a druhý stát to okamžitě zajistil. Jedná se o opatření, která Evropská unie může a musí dělat. Nevměšujeme se tedy do vnitřních systémů států, ale snažíme se odstraňovat hranice.

Chystá se zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Čím by se měl nový Úřad zabývat?

Například případy rozsáhlých podvodů na dani z přidané hodnoty nebo podvody a korupcí v eurofondech a ve clech. Tedy věcmi, které nemůže efektivně vyšetřovat jednotlivý stát. Tyto případy se mohou týkat několika států a je potřeba, aby je vyšetřoval jeden úřad. Myšlenka evropského prokurátora je již v Lisabonské smlouvě a státy s ní tehdy souhlasily jednomyslně. Evropské peníze se musejí lépe chránit, a to na evropské úrovni.

 

Ochrana spotřebitelů

Posuňme se k druhému tématu, kterým jsou práva spotřebitelů. Čemu přesně se v této oblasti věnujete?

Moji lidé koordinují spolupráci úřadů pro ochranu spotřebitelů u přeshraničních případů, dohlíží na řádný výkon spotřebitelské legislativy, ale především pracují na přípravě nové či revizi stávající.  Spotřebitelská politika EU v řadě zemí pomohla nastavit neexistující pravidla – vlastně dohnat náskok několika dekád vývoje ochrany spotřebitelů v západním světě. To znamená právo na vrácení zboží za peníze, garanční lhůty, vytvořili jsme seznam neférových obchodních praktik, které se dají a mají sankcionovat, máme pravidla, která mají zaručit bezpečnost výrobků.

Během mého mandátu se provedla inventura klíčové evropské spotřebitelské legislativy a zjistili jsme, že práva jsou na vysoké úrovni, ale jejich vymáhání pokulhává. Proto jsem navrhla, aby obchodní inspekce v jednotlivých zemích mohly spouštět společné akce proti subjektům, které využívají neférových obchodních praktik, abychom nebyli omezeni hranicemi. Navrhla jsem také historicky první společnou formu kolektivní žaloby, o které se v současnosti jedná.

Jedním z velkých témat dnešní doby jsou tzv. fake news. Jaká opatření lze proti dezinformacím přijímat?

Zabýváme se širokou plejádou záležitostí, které jsou pod kapitolou „nezákonný obsah“. Takový obsah koluje na internetu, jedná se například o výzvy k extremismu, teroristický obsah nebo dětskou pornografii. Tedy obsah, který je zakázán trestněprávní úpravou ve všech zemích.

Pak jsou zde dezinformace, na které se ptáte, což jsou lži - ale lži nejsou nelegální. Nelze vyzvat „Google, vymaž to!” – nejedná se tedy například o výzvu k násilí na Romech, což je zakázáno zákonem. Dezinformace jsou úplně jiná kategorie a my jsme opatrní, protože nechceme cenzuru. Mluvíme s členskými státy o tom, aby existovaly kapacity, které se budou prokazatelně falešnými nebo zavádějícími informacemi zabývat. Zde se ale pohybujeme na úrovni faktů. Nechceme, aby se napravovaly něčí politické názory, ale aby se upozornilo na lži a manipulace.

Poté máme v několika zemích Evropy, a to včetně Česka, trestný čin šíření poplašné zprávy, což lze v krajním případě také použít. Dále máme návrhy, aby na situaci zareagovala vzdělávací soustava, aby se lidé vzdělávali v oblasti kritického myšlení a práce s informacemi, což zrovna v České republice vidím jako velmi problematické. Máme průzkum o tom, že v ČR je extrémní procento lidí, kteří mají jako jediný zdroj informací internet. Připravila jsem doporučení státům, aby intenzivněji bojovali proti lživé propagandě na internetu před volbami, zejména před evropskými volbami, jedná se ovšem o doporučení, které lze vztáhnout na jakékoliv volby.

Do práce proti dezinformacím také vstupuje skutečnost, že se může jednat o zahraniční útoky a propagandu, zejména z Ruska. Skutečnost, kterou nám odhalila kauza Cambridge Analytica, že ty lživé zprávy se šijí na míru lidem, o kterých víme spoustu věcí, a že přes ukradená osobní data si šiřitel zjistí, že tato skupina lidí se například bojí nebo miluje zbraně nebo věří na horoskopy. A servírují jim pak právě tu cílenou propagandu, která působí, že ten člověk jde a volí někoho konkrétního.

Co se týká spotřebitelů, lze udělat něco proto, aby spotřebitelé měli přístup ke stejné kvalitě potravin v rámci celé Evropské unie?

My jsme jako Komise řekli, že už dnes se prodej různé kvality produktů, nejen potravin, pod stejnou značkou může za určitých podmínek hodnotit jako neférová obchodní praktika, kterou lze sankcionovat. Je pravdou, že orgány, které mají pravomoc sankcionovat, volaly po zpřesnění legislativy. To jsem navrhla v dubnu 2018 a do směrnice o neférových obchodních praktikách byl vložen článek, který říká, že prodávat zboží pod stejnou značkou s významnými rozdíly ve složení je neférová obchodní praktika, pakliže je to prokázáno testy. Jedná se o vcelku opatrnou formulaci, ale věřím, že v praxi s tím bude možné pracovat. Na závěr legislativního procesu však musíme počkat.

Zároveň jsem nechala zpracovat metodiku pro testování potravin, která se už vyzkoušela. Hodnotili jsme 65 produktů, které se prodávají v osmi zemích, čtyř západoevropských a čtyř východoevropských, a v 55 % případů jsme zjistili rozdíly, což je vysoké procento. Zároveň se ale neprokázalo, že by to byl jen rozdíl mezi východem západem, ty rozdíly jsou různé. Je to dáno i tím, že některé země mají přísné technické normy, což lze vysvětlit na příkladu rybích prstů. V Německu se pracuje podle již neplatné normy, která udávala, že rybí prsty mají mít 65 % masa a výrobci to respektují. Tam, kde obdobná technická norma nebyla, což je například Česko, ale třeba i Francie a Španělsko, tak tam je to procento masa nižší.

A pak jsou zde státní normy, které se třeba snaží zlepšit zdravotní stav obyvatel, takže například zakazují obsah některých ingrediencí. To znamená, že pokud konkrétní producent  bude osloven dotazem obchodní inspekce na rozdíl ve složení potravin v jednotlivých zemích, tak může odpovědět, že přece stát to má takto normováno. Což by ty obchodní inspekce samozřejmě měly vědět. Takže si myslím, že po takovýchto případech nepůjdou a spíše budou řešit případy, ve kterých takové technické normy neexistují a je to čistě na rozhodnutí výrobce. Když výrobce nebude schopen prokázat, že jogurt má místo ovoce chemickou složku z určitého důvodu, sankce by se mohly a měly uložit.

Univerzálně však také platí, že rozhodující je tlak a chování spotřebitelů samotných – kde výrobci a prodejci postřehnou trend, budou jej rychle následovat.

 

Rovnost žen a mužů

Do třetice téma rovnosti mužů a žen, které také spadá do Vašeho portfolia. Můžete uvést opatření, kterými se Komise a DG JUST snaží podpořit rovnost nejen v právní, ale také ve faktické rovině?

Ve faktické rovině to lze podporovat hlavně kampaněmi a působením na společnost, aby poznala, že nerovnost existuje. Já jsem v tomto dosti zdrženlivá, osobně jsem se třeba nepřipojila k #metoo! kampani, jako komisařka pro justici ctím presumpci nevinny, pro mě je to velice složitá věc. Ale zároveň i tato kampaň přinesla něco dobrého, i když v Česku se dost zesměšňuje.

Například výskyt zneužití dominance na pracovišti vůči slabším, a může to být žena i muž, je docela rozšířený fenomén.

Co se týče legislativy, zde se spíše pohybuji v ekonomické oblasti a chci snižovat rozdíl v platech. Nevím, proč by měly přetrvávat. V současnosti máme 16procentní schodek v Evropě, v Česku je to 22 %. Tento problém se snažíme řešit i legislativou, která má umožnit i mužům, aby se mohli například zapojit více do péče o děti. Zavádíme otcovskou dovolenou, snažíme se o velkorysejší rodičovskou dovolenou, v rámci které se mohou zapojit oba partneři, pokud budou chtít. Jedná se o řadu opatření, která se z mé dílny nesou pod heslem, že chceme férovou soutěž a spravedlivé podmínky.

Co v zemích EU považujete za největší problém v oblasti rovnosti pohlaví?

Násilí na ženách. Podle celoevropského výzkumu zažila násilí každá třetí žena v Evropě. Domácí násilí, sexuální násilí i další typy násilí na ženách vyžadují jak evropskou, tak národní reakci. Máme zde země, kde je zaznamenán výskyt ženské obřízky, odhadem se jedná přibližně o půl milionu žen a dívek v Evropě. Je to velký problém, jedná se o tabu a spousta z těch dívek o tom nechce mluvit, přitom je potřeba o tom nejen mluvit, ale i proti tomu aktivně zasahovat.


Lidská práva v EU

Jak v Komisi funguje z institucionálního hlediska ochrana lidských práv? V rámci DG JUST máte pod sebou pouze agendu rovnosti žen a mužů, nebo rovněž celou agendu týkající se lidských práv?

Máme celou agendu. Funguje to tak, že když některý Komisař navrhne novou legislativu, zmobilizuji svoje lidi a požádám je o prověření, zda navrhovaná legislativa respektuje lidská práva a chartu lidských práv, včetně ochrany soukromých údajů. Zda respektuje princip rovnosti pohlaví a jestli jsou chráněna práva spotřebitele. Musím pohlídat, aby tyto tři věci byly z pohledu evropské legislativy respektovány. Zároveň to sledujeme v legislativě všech 28 zemí Evropské unie. Jedná se tak o trvalou činnost. Také navrhuji vlastní legislativu, která se dotýká ochrany lidských práv.

Jaké jsou v lidskoprávní oblasti novinky, kterými se v poslední době zabýváte?

Jsme na přelomové křižovatce z hlediska vlivu digitálních technologií a umělé inteligence na život lidí, a to vše se velmi dotýká lidských práv. Umělá inteligence se vyvíjí na základě informací, které má z metadat, z kumulace dat o lidech. Zpráva o tom, jak se chováme, se předává robotovi, který s ní dále pracuje. A když se to nechá bez jakékoli kontroly, může se stát, že z některých záležitostí budou například úplně vyloučeni lidé černé pleti a ten nastavený algoritmus bude na základě zadaných vstupních dat preferovat bohaté bělochy. Postupem času by se mohlo vyčleňovat čím dál tím více skupin lidí, seniorů, chudých lidí, matek samoživitelek. A to je něco, co v Evropě nechceme.

Nejedná se přitom vůbec pouze o akademickou debatu. Jde o to pohlídat, aby někdo nebyl diskriminován nebo vyloučen. V době digitální revoluce a umělé inteligence je to skutečně vážná věc. Na tom se nyní podílím a budeme vydávat doporučení, které se týká algoritmů a pravidel pro umělou inteligenci ve smyslu etických a sociálních aspektů.

Důležitým vývojem pro oblast jak lidských práv, tak spravedlnosti obecně je otázka přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech. Na konci roku 2015 vystavil Soudní dvůr EU v posudku č. 2/2013 přistoupení Unie k Úmluvě červenou. Jaké jsou v tomto ohledu další kroky a plány Komise?

Tato Komise už pro to zřejmě neudělá nic. Nechceme obcházet rozhodnutí soudu, a právní experti analyzují cesty, jak udělat, aby rozhodnutí soudu bylo respektováno a přitom jsme přistoupili. Je to tedy otázka pro novou Komisi.

 

Výsledky práce v Komisi

Eurokomisařkou jste již od roku 2014. Můžete uvést, co považujete za svůj podstatný nebo největší úspěch?

Myslím si, že je to institut „evropského prokurátora“, který bude fungovat od roku 2020. Když jsem nastupovala, nikdo tomu nevěřil, protože 11 zemí tomu dalo tzv. žlutou kartu, považovali to za přílišnou centralizaci trestního procesu – přesto, že tento institut měl jednomyslnou podporu v Lisabonské smlouvě. Já jsem z centralizovaného modelu vytvořila decentralizovaný model, o kterém si dále rozhodují členské státy a přitom je zde spolupráce na evropské úrovni.

Myslím si, že úspěchem také bude, když se mi podaří prosadit kolektivní žalobu pro spotřebitelské spory, která umožní obětem řádění „šmejdů”, aby se spojili, šli k soudu a vysoudili kompenzaci. Taktéž v oblasti dvojí kvality potravin se poprvé řeklo, že se něco může dělat na úrovni Evropské unie. A v oblasti lidských práv je to nekonečná práce. Ta tendence ve státech k tomu, že demokracie je diktát většiny bez ohledu na potřeby menšin, je značná.

V neposlední řadě bych zmínila dohodu o odstraňování nenávisti na internetu, což považuji za průlomovou věc. My jsme byli ve velice tíživé situaci v roce 2016, kdy hrozilo, že atmosféra v Evropě způsobí, že výzvy k násilí na internetu se přenesou do reálného světa. Čím častěji čtete, že je normální vyzývat k pogromům a násilí, tím víc si myslíte, že je to v pořádku. Bylo nutné to zastavit a zastavili jsme to dohodou s velkými internetovými hráči. Dohoda tak způsobila, že od prvního dne se proti tomuto jednání začalo aktivně bojovat a začaly se reálně mazat nezákonné nenávistné projevy. Já to považuji za úspěch, i když jsem za to kritizovaná výkřiky typu, že je to cenzura. V málokterých oblastech jsem ve svém životě byla tak jistě přesvědčená, že je to potřeba, jako v tomto případě. Protože relativizace zla je cesta do pekel. Podařilo se tak nastartovat debatu, že virtuální realita není virtuální, ale může zvrhnout celou demokracii.

Váš mandát vyprší koncem roku 2019. Jaké záležitosti byste chtěla ještě dokončit?

Kolektivní žalobu, přístup žen na trh práce, dotažení věcí v oblasti trestního práva včetně přístupu policie a prokuratury k elektronickým důkazům. To, že Komise něco navrhne, je sice nutná podmínka, nikoliv však postačující. Musím poté tvrdě lobbovat. Plánuji také dát doporučení státům, aby přestaly s prodejem víz a občanství za investice. Musí to být pouze doporučení, protože nemáme legislativní pravomoc. Chci dotáhnout věci, které se týkají zamezení praní špinavých peněz, je toho ještě celá řada.

Vše je vyvoláno urgentní potřebou, buďto bezpečnostní nebo potřebou narovnání nespravedlností, například v oblasti spotřebitelské. Čisté svědomí budu mít díky tomu, že jsem nepřišla s něčím, čemu se Češi smějí. Jedná se opravdu o záležitosti, které mají existenční význam a musí je řešit Evropa, protože stát sám to v rámci svých hranic nezvládne.

Poznámka

Rozhovor vyšel v březnovém Bulletinu lidských práv.

Fotografie

Věra Jourová na konferenci Evropské organizace spotřebitelů, zdroj: © European Union, 2019